Největší strach

26. října 2017 v 21:41 | Eviiik
Bylo jí čerstvých 27 a nejvíc na světě se bála samoty, bála se, že to znamená život bez lásky. Nebylo divu, nebyly to ani tři měsíce, co se s ní rozešel kluk, se kterým hodlala strávit zbytek života. Kluk, kvůli kterému hodila vše za hlavu a přestěhovala se za ním. Jen aby mohli být spolu.
Teď to bylo všechno pryč, všechna láska, všechny sny, naděje, vše. Seděla sama v malém pokoji, kam se jí kromě skříně a velké postele vešel už jen pelíšek pro jejího psa. Pro psa, který býval jejich. Teď na něj zůstala sama.
Připadala si tak zraněná a ač jí vlastně tenhle kluk už ani nechyběl, stále cítila tu bolest. Cítila ji na prsou, cítila, jak jí tlačí slzy do očí, cítila, jak ji nutí od sebe tolik lidí odhánět.
Stejně jako od sebe odehnala ho. Toho nového milého a chytrého kluka, co se objevil na obzoru. Uměl to s ní skvěle. Vždy přesně věděl, kde se jí dotknout, jak se na ni podívat, co říct. Věděl, kdy nerozhodně tápala, v takových chvílích zavelel a byl si vědom toho, že je mu za to vděčná.
Přesto v jeho chování stále hledala náznaky toho, že ji nemá rád, že je pro něj jen jedna z mnoha, že pro něj možná neznamená vlastně vůbec nic. A čím víc hledala, tím víc toho viděla a tím víc on vzdával to, aby jí dokazoval opak, až si připadala v jeho očích naprosto bezvýznamná. A to nemohla dopustit. Nemohla dopustit, aby se tak kvůli někomu znovu cítila, protože se bála, že tentokrát už by to nemusela zvládnout.
Tak moc se bála, že ji opustí a tím jí ublíží, až to byla ona, kdo jej opustil, kdo mu ublížil, kdo ublížil jim oběma.
Tvrdila, že se bojí, že jí někdo znovu ublíží. Tvrdila, že to už nedovolí. A držela se toho tak odhodlaně, až nejvíc ublížila sama sobě vlastně ona sama.
A teď jen rezignovaně seděla na posteli, na které před 48 hodinama ležela s ním, a tvářila se, že je v pohodě. Tvářila se, že se nebojí, že už jej nikdy neuvidí. Tvářila se, že se vlastně nejvíc ze všeho na světě nebojí samoty, ale toho, že si ji způsobí sama a zbytečně. Ona a její bolavé srdce. Tvářila se, že největší strach nemá vlastně sama ze sebe, ač někde hluboko uvnitř věděla, že to tak je.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 26. října 2017 v 23:40 | Reagovat

Krásně napsané:)

2 Eliss Eliss | Web | 27. října 2017 v 11:17 | Reagovat

Strach z lásky je to nejhorší...

3 Eviiik Eviiik | 13. listopadu 2017 v 21:30 | Reagovat

[1]: Moc děkuju :)

[2]: S tím souhlasím, ale taky se přes něj asi nejhůř dostává...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama