Vánoční nostalgie

26. prosince 2017 v 23:32 | Eviiik
Nostalgie je mrcha. A Vánoce jsou pro ni něco jako učiněný ráj. Bohužel letos zasáhla i mě. Nelžeme si, byla jsem asi dost snadný cíl. Udeřila již pár dny před svátky, kdy jsem si vzpomněla, jak jsem přesně před rokem u mých rodičů opečovávala svého milého, kterého skolila horečka. Často jsem u něj seděla a hladila jej dokud neusl. Myslím, že je to jedna z věcí, kterou s klidem vytěsnil z hlavy.
Zítra to taky bude přesně rok, co jsem s ním jela poprvé na tu jejich vyhlášenou rodinnou chatu. Byly jsme tam uprostřed lesa téměř bez internetu skoro dva týdny, spali na dřevěné rozvrzané posteli a každá intimní chvilka byla takový malý, ale o to intenzivněji prožitý zázrak. Teď je zázrak, když se při vzpomínce na to svoje rok staré štěstí nerozpláču.
Někdy mi přijde, že jsem to před rokem ani nebyla já, jak jiná si připadám. Na jednu stranu o dost silnější, ale na druhou zase o dost větší skeptik. Ztratila jsem zase kopu ideálů a to, že jsem schopná si vyhlédnout kluka jen jako kamaráda a mmožná jednou na pobavení, mě v tom dost silně usvědčuje. Měsíc co měsíc od rozchodu jsem v tom horší...
Moji rodiče již pro změnu zjevně došli k názoru, že 4 měsíce po rozchodu je ideální doba na to, abych si našla někoho jiného, takže se mě oba nezávisle na sobě vyptávají na randění a od maminky se mi samozřejmě dostalo i rady, abych nebyla tolik vybíravá. Ano mami, vezmu si to k srdci a skočím hned po příštím klukovi typu "štěně se separační úzkostí". Ten mě samozřejmě nikdy neopustí a možná mi bude i aportovat. Díky, ale kupodivu nechci.
Někdy mám pocit, že další první rande už prostě nedám. Někdy mám pocit, že žádné další rande nedám. Je to tak strašně vyčerpávající a nepřináší to žádné výsledky. Pojďme klábosit o tom, kde pracuju a co ráda dělám ve volném čase, o tom, jak miluju svého psa, pojďme se bavit o Tvé práci a Tvých koníčkách. Budu milá jako vždy, ale pravděpodobně mě po chvilce přestaneš bavit, ale ze setrvačnosti to ještě chvíli vydržím, než si vymyslím důvod, proč nejdýl po 2 hodinách jít domů. No a pak se budu modlit, aby i Tobě došlo, že to rande stálo za prd. Ne my dva jednotlivě, my jsme oba fajn, ale dohromady ne. Prostě ne, to snad musíš vidět. Ale nevidíš a já to nechápu a jemně se Ti to snažím naznačit. Stejně si ale připadám jako stvůra a sama už pochybuju o tom, zda nejsem náročná.
Ale nejsem. Vzpomínám si, že těsně po rozchodu jsem měla i fajn první rande a skvělá druhá rande. Tak skvělá, až se mi z toho jedny modry oči propálily nesmazatelně asi až do srdce a pravděpodobně je odtama již nikdy nedostanu. Možná o to víc mě to randění nebaví. Zase jsem díky tomu našla fajn kluka, se kterým to nevyšlo, protože zjevně zase vlastně vůbec netuší, co chce. Já možná taky ne, ale aspoň si to umím přiznat a nebudu řádit jak saň, když mi to někdo řekne.
Nevím, ano, vím, že nevím, co chci. Ale zaručeně poznám, co nechci, takže když nechci druhé rande, tak tím jsem si jistá. Možná když budu zase chvilku vylučovat, co nechci, objeví se, co chci. Kéž by se tak stalo dřív, než mi fakt dojdou síly a já to vzdám.
Říká se, že láska přijde, když to nejmíň čekáte. Věřte ale, že já jsem schopná se dostat do stavu, kdy i té lásce zabouchnu před nosem, jak málo ji čekám a jak moc mám už po krk všech těch kolem, co mě jen zdržují od něčeho smysluplného.
A tak se zase zhluboka nadechnu (možná si spíš povzdechnu), do konce roku nechám randění u ledu a pak zase statečně vyrazím do boje - že by jedno z novoročních předsevzetí? :) Ono mě tam někde to štěstí čeká, určitě, jen by se už mohlo přestat schovávat...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama