Vidím Tě...

13. prosince 2017 v 21:24 | Eviiik
Už jsi dávno pryč. Mám pocit, jako bych Tě neviděla věčnost. Už Tě nemiluju. Už na Tebe skoro nemyslím. Alespoň ne bezděčně. Někdy se až leknu, že si nedokážu vybavit Tvůj hlas, Tvůj smích. Přesto Tebe, přesto nás vidím na tolika místech, až mě to někdy děsí...
Vidím Tě na eskalátorech v Palladiu. Chytla jsem Tě prve za ruku, Tobě se rozzářily oči. Ty hnědé oči lemované hustýma dlouhýma řasama. Vidím ten Tvůj úsměv doplněný těma vráskama od toho, jak se často směješ. Mně ty vrásky vždy přišly jako vylepšené dolíčky, které se mi odjakživa tak líbily.
Vidím Tě na zastávce na Maninách, jak spolu při čekání na tramvaj vybíráme vietnamská jídla u vietnamců, ke kterým jsme nikdy nešli.
Vidím Tě čekat na mě na nádraží. Stojíš na peróně se širokým úsměvem a pomáháš postarší paní, co vystupuje přede mnou s velkou taškou dobrot, které z veze z Moravy vnoučatům do Prahy. Chytíš mě za ruku, abys pomohl i mě, sebereš mi cestovní tašku, pevně mě obejmeš a dlouze políbíš. Neš dojdeme na metro, oba zastavíme snad ještě stokrát, abychom si dali pusu, protože se jeden druhého nemůžeme nabažit.
Vidím Tě v La Republice hádat se s číšníkem, co nás chtěl natáhnout na silně podměrečném pivu a ještě nám několikrát lhal do očí. Měl si už trochu popito a v očích ty svoje plamínky odhodlání.
Vidím Tě stát na nádraží v Holešovicích, zatímco čekáme na tramvaj, která nás vezme k Tobě, kde z Tebe strhám oblečení, dáváš si jako vždy z dlouhé chvíle cigaretu. Nesnáším cigarety, ale Ty mě s nimi přijdeš z nějakého důvodu sexy. Možná proto, že sexy jsi podle mě skoro vždy.
Vidím Tě sedět v okně toho Tvého krcálku V háji, jak kouříš cigaretu a usmíváš se na mě při cestě z obchodu. Pak si sedneme na ten gauč, ze kterého oba pořád kloužeme dolů, a v objetí si pustíme další díl Futuramy. Tak ses jí bránil a teď ji tak miluješ.
Vidím Tě před kebabem u Bílé labutě, jak se na mě vůbec nezlobíš, že z housky s falafelem jsem nechtě vysypala půlku zeleniny, snědla jen falafel a už nemůžu. Jakoby nic to hodíš do koše, láskyplně mě obejmeš a políbíš do vlasů.
Vidím Tě vystupovat na Ortenově náměstí. Sotva stoupneš na chodník, natáhneš ruku, abys pomohl i mě. Nepotřebuju to, ale miluju to. Oba pak zamíříme do vietnamské večerky, protože nás honí mlsná.
Každý den z cestou práce, kor hrají-li tam na housle, Tě vidím stát na tom rohu a s úsměvem poslouchat. Sama tam už nikdy nestojím a neposlouchám, protože jsme to dělali spolu. Bez Tebe jako by to ztratilo kouzlo.
Vidím Tě na Palmovce, zatímco čekáme na tramvaj, jak si rozepínáš zimní bundu a pak mě do ní celou schováš, protože je mi zima. Dýcháš do ní, abys mě zahřál ještě víc, a oba se smějeme tomu, jak se mi tím mlží brýle.
Vidím Tě, jak si nastavuješ foťák při západu slunce na nábřeží Vltavy u tržnice. Stejně jako to, jak tam pak házíš suché pečivo pro labutě a kačeny rackům a zarytě mi tvrdíš, že toho jednoho sis za tu chvilku stihl vycvčit, aby to chytal přímo do zobáku.
Vidím Tě kouřit před Hybernií o pauze v představení, oba máme v ruce sklenici s vínem. Ta košile Ti ohromně sedí. Jsem hrdá a šťastná, že jsi můj, že jsem Tvoje.
Vidím Tě sedět na obrubníku před H&M na Můstku, jak kouříš a vedle sebe máš tu bonsai, co údajně není dokonalá, ale Ty ses do ní zjevně zamiloval. Tak ji miluju taky. Od teď bude naše...na moment, než vše skončí a zůstane jen Tobě.
Už Tě nemiluju, ač to bolí. Ale stále Tě vidím, což ale už nebolí. Už taky vím, že to neznamená, že bych k Tobě stále něco cítila. Znamená to jen to, žes pro mě byl důležitý, že ty chvíle pro mě byly důležité a vždy budou. Že ty vzpomínky prostě nesmažu. Což nevadí, protože ani nechci.
Milovala jsem Tě jako nikoho předtím a nikdy na to nechci zapomenout. Doufám, že to jednou pochopíš...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama