Nebudu si lhát - miluju Tě!

9. srpna 2018 v 22:55 | Eviiik
Po tvářích mi tečou slzy, když si v hlavě už snad posté opakuju, co Ti chci ještě říct. Tuším totiž, že naše příští setkání bude poslední. Tolik věcí, co bych s Tebou chtěla ještě jednou dělat a už neudělám...ještě jednou se usnout v Tvém objetí, ještě jednou se ráno mezi zvoněním dvou budíků stulit v Tvém náručí a nechat se líbat do vlasů, ještě jednou si poslechnout Vé laškovné: "Eviště!". Bojím se, ale k smrti se bojím, že nic z toho už se nestane, ač bych za to i duši upsala ďáblu.
A tak, jak Tě teď vidím všude, slyším Tvůj smích a Tvoje drzé poznámky, vím, že to časem vyšumí, že z pudu sebezáchovy to postupně vymažu z hlavy a zbudou jen mlhavé vzpomínky na to, že jsem Tě vážně milovala.
Jen mlhavé vzpomínky na toho drzého, chytrého a těžko pobratelného kluka s modrýma očima, jemnýma blond vlasama a až překvapivě dlouhýma a hustýma řasama. Máš úsměv blbečka. Ale úsměv okouzlujícího blbečka. Především ještě alespoň na chvíli mého okouzlujícího blbečka, kterého bych se za nic na světě nevzdala. Ale už nemám sílu o Tebe déle bojovat. Ne, když ten boj svádím s Tebou samým. Pořád věřím, že jsi ten pravý, že jsme spolu dokonalí, ale už nemám sílu Ti to dál dokazovat a ukazovat, když Ty to vidět nechceš.
Miluju Tě. Stokrát jsem to přehodnotila, stokrát zpochybnila, přesto jsem se k tomu vždy vrátila. Bolí to přiznat, když cítím konec, ale nevidím východisko v tom, že budu lhát sama sobě, ani v tom, že Ti to zatajím.
A ta láska, co k Tobě cítím, je jiná, než všechny předtím. Je ta, o které jsem vždy mluvila, o které jsem vždy snila. Ta, u které jsem se bála, že k ní nikdy nedospěju. Ta, která člověka naplní klidem. Ta, díky které dokážete dlouho odpouštět. Ta, díky ktkeré máte víc trpělivosti, než jste od sebe kdy čekali.
Láska k Tobě mě naučila to, v co jsem už přestávala doufat. A ne, nenaučil jsi mě to Ty, ač dlouho jsi mi v mém učení byl silnou oporou, díky které to šlo líp. Ale bylo to moje úsilí, které mě sem dostalo. Dostalo mě k té donedávna jen představě toho, jak má dospělá láska vypadat.
Buddhismus říká, že pokud někoho poznáš a tvé srdce začne bít rychleji, ruce se Ti začnou klepat, kolena podlamovat, pak to není TO ono. Pokud poznáš svou spřízněnou duši, cítíš klid.
A přesně ten jsem cítila, když jsi mě poprvé objal a od té doby už pokaždé, když ses třeba jen pousmál. A ať to mezi námi dopadne jakkoli, v koutku duše budu vždycky věřit, že jsi to Ty, s kým mám zestárnnout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama