Odcházím

4. srpna 2018 v 20:12 | Eviiik
Další víkend, co jsme měli být spolu, ale místo toho jsi mě v polovině poslal pryč. Dala jsem Ti chvíli vychladnout, přehodnotit to, marně. Nemám už víc síly se za nás rvát, dokazovat Ti, že mi na Tobě záleží, že Tobě zjevně záleží na nás, když jindy jsi schopný mi tak ubližovat.
Připadala jsem si jako odpad, jako hračka, co Tě už omrzela, tak jsi ji zakopl do kouta a začal se porozhlížet po nové. A trochu se bojím, že nejsem daleko od pravdy. Ale nenvím, už Ti vůbec nerozumím...
Nerozumím, jak v jednu chvíli můžeš mluvit o společném obědě, společné dovolené a za pár dalších se mnou nemluvit, nerozumím, jak mi můžeš v jednu chvíli lhát, že na oběd půjdeme hned po tom, co si dáš sprchu, za 10 minut mi ale říct, že nikam jít nechceš a že už dokonce delší dobu. Asi jsi jen další špinavý lhář.
Není to tak dlouho, co mě děsilo, jak snadno jsem se naučila říkat sbohem, ale teď mi to nějak nejde. Rozum řve, že jsem husa, že se ke mě chováš tak, že bych Ti měla dát pár facek a otočit se na podpatku, ale srdce mě furt přesvědčuje, že k sobě přeci jen patříme. A tak trénuju svou trpělivost, která mi ale tímto tempem prostě musí dojít. Vlastně je zázrak, e se to ještě nestalo.
Mám Tě ráda. Moc ráda, ale asi si mě skutečně nezasloužíš. Asi bych měla jít dál a na Tebe zapomenout. Možná jsem si to připustila ve chvíli, kdy jsem se rozhodla pro nás neplakat. Možná až v té, kdy jsem ze zdi sundala Tvou fotku.
Možná už je konec skutečně blízko.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama